Antonín Rejcha znovunalezený (2/9)

Vzdělání ve Wallersteinu
a v Bonnu

Joseph Widnmann: Dechová harmonie dvorní kapely ve Wallersteinu, silhouetta na zlatém pozadí, (kolem 1785). (© Soukromá sbírka rodu Oettingen-Wallerstein)

Po odchodu z domova se mladý Antonín vydal do Klatov, kde měl jeho dědeček Václav Rejcha od roku 1771 hospodářství. Antonín ho brzy požádal, zda by mohl odjet za strýcem Josefem, který od roku 1774 působil jako violoncellista u dvora šlechtického rodu Oettingen-Wallerstein a byl již uznávaným skladatelem.

Královské krajské město Klatovy, mědiryt (1804), MZA v Brně, Fond D 22 Sbírka map a plánů, sign. 1197.
(© Moravský zemský archiv v Brně)

Josef Rejcha byl ve Wallersteinu při službě v knížecí kapli v kontaktu s mnoha vynikajícími hudebníky a skladateli, často českého původu. Jeho manželství s Lucií Certeletovou (asi 1749–1801), francouzskou guvernantkou knížecí dcery, bylo bezdětné, a tak svého synovce Antonína vychovával jako vlastního syna. Antonín, kterému se až dosud nedostalo žádného hudebního vzdělání, se učil hrát na flétnu, housle a klavír a díky své francouzsky mluvící tetě se naučil nejen německy, ale i francouzsky. 

Josef Rejcha: Concerto à violoncel principal, deux violons, alto et basse. Paris: Imbault (1784), titulní strana a začátek partu koncertantního violoncella. Bibliothèque nationale de France, département de la Musique, sign. K-274. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Josef Rejcha: Koncert D dur pro violoncello a orchestr (Wallerstein, před 1784).
(Mikael Ericsson, violoncello; Český komorní orchestr, dir. Ondřej Kukal, 1995)

V dubnu 1785 se Josef Rejcha s rodinou přestěhoval do Bonnu, kde byl jmenován koncertním mistrem kurfiřtské kapely. Zde setrvá až do své smrti. Antonín začal hrát v orchestru jako flétnista a navzdory počátečnímu nesouhlasu svého strýce se v patnácti letech tajně učil komponovat studiem děl Händela, Mozarta a Haydna. 

Johann Ziegler: Pohled na rezidenci kolínského kurfiřta v Bonnu (1798), kolorovaný mědiryt dle předlohy od Lorenza Janschy.
Stadtmuseum Bonn, Inv. SMB 1991/Alt056 (© StadtMuseum Bonn)

Josef Rejcha si posléze uvědomil, jakým talentem jeho synovec oplývá a dal v roce 1787 provést Antonínovu symfonii a Italské scény. Jedná se o koncertní árie s orchestrálním doprovodem na texty převzaté z libret nedávno provedených oper. Část jich byla vydána až téměř patnáct let po zkomponování. Francouzská národní knihovna uchovává některé z nich ve formě rukopisů a dále i několik symfonií a jednu koncertantní symfonii pro flétnu a housle, které se ovšem dochovaly v neúplné verzi. Z Antonínova bonnského období mohou také pocházet některé orchestrální předehry a jeden houslový koncert.

Antonín Rejcha: Concertante pro flétnu a housle s orchestrem (Bonn, 1785–1794), autografní partitura, začátek partitury. Bibliothèque nationale de France, département de la Musique, sign. MS-13107 (5) (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Antonín Rejcha: Concertante pro flétnu a housle s orchestrem (Bonn, 1785–1794).
(A. Kossenko flétna, Ch. Siranossian housle, Gli Angeli Genève, dir. Stephan Macleod, 2020) 

Rozšiřte si obzory

REJCHA, Josef.
Koncert A dur pro violoncello a klavír.
Praha: Panton, 1985. Edice Hudební mládeže.

DALŠÍ ČÁST

Rejcha a Beethoven

 © Moravská zemská knihovna v Brně
© Bibliothèque nationale de France