Rejcha a Beethoven

Christian Horneman: podobizna Ludwiga van Beethovena (Vídeň, 1802). Beethoven-Haus, Bonn, Sammlung H. C. Bodmer, sign. HCB Bi 1 (© Beethoven-Haus Bonn)

Během pobytu v německém Bonnu se Antonín Rejcha spřátelil se svým vrstevníkem Ludwigem van Beethovenem (1770–1827). Byli kolegové v orchestru kurfiřta Maximiliána Františka, kde Rejcha hrál na housle a flétnu a Beethoven na violu a varhany, orchestr tehdy vedl strýc Antonína, Josef Rejcha. Mladý Antonín trávil s Ludwigem hodně času, snad bral i hodiny hudby u jeho učitele Christiana Gottloba Neefeho. Oba se také v Bonnu setkali s Josephem Haydnem, který tudy projížděl a mladé hudebníky pozval do Vídně. Společně se 14. května 1789 zapsali na filosofickou fakultu Bonnské univerzity. Studium tehdy trvalo dva roky a obsahovalo logiku, metafyziku, přirozené právo, fyziku, matematiku a praktickou filosofii. Rejchu nejvíce zaujaly přednášky matematiky a kantovské filosofie, zatímco Beethoven se nechal unést revolučními myšlenkami profesora filosofie Euloga Schneidera. Jejich studium probíhalo v době Velké francouzské revoluce, následné dobývání Německa Francouzi oba mladé hudebníky nakrátko rozdělilo. Beethoven se vydal do Vídně za Haydnem, Rejcha zkusil své štěstí v Hamburku a později krátce v Paříži.

Imatrikulační zápis na univerzitu v Bonnu A. Rejchy a L. van Beethovena ze 14. května 1789. Rukopis. Akten der kurfürstlichen Universität Bonn (1777–1794), Faszikel VIII: Verzeichnisse der Studierenden auf der kurfürstlichen Universität. Universitäts- und Landesbibliothek Bonn, sign. S 420 d (© Universitäts- und Landesbibliothek, Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität Bonn)

[Thaddaeus Dereser]: Entstehung und Einweihungsgeschichte der Kurkölnischen Universität zu Bonn unter der glorreichen Regierung Maximilian Franzens, von Gottes Gnaden Erzbischofs zu Köln, des H.R. Reichs durch Italien Erzkanzlers und Kurfürsten ... im Jahre 1786, den 20ten November und folgende Tage. Bonn: J. F. Albhoven (1786). Universitäts- und Landesbibliothek Bonn, sign. Ab 4°1227/50 (© Universitäts- und Landesbibliothek, Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität Bonn)

Znova se Antonín a Ludwig setkali ve Vídni, když tam v říjnu 1802 Rejcha konečně přijel. Nedochovala se žádná vzájemná korespondence obou hudebníků, z dopisů jiným osobám však víme, že se Beethoven s Rejchou setkal krátce po jeho příjezdu a pravděpodobně od něj dostal pařížské vydání jeho 12 fug pro klavír. Vyjádřil se o nich, že taková „fuga již není fugou“. Přesto lze v Beethovenově tvorbě nalézt inspiraci Rejchovým novým pojetím fugy, například ve 4. větě Sonáty pro klavír op. 106, č. 29 (1817–1818). Inspirace byla dozajista vzájemná: krátce po příjezdu do Vídně se Rejcha poprvé začal zabývat inovacemi v práci s variacemi, a to jak v teoretické rovině v rámci svého spisu Kunst der practischen Harmonie, tak i prakticky ve svém klavírním cyklu L’Art de varier, op. 57 (1803). V jeho novém zaujetí variacemi můžeme spatřovat inspiraci Beethovenovými cykly variací op. 34 a 35 (1802).

Po jejich společném působení ve Vídni se vztahy obou hudebníků rozvolnily. Rejcha odjel do Paříže, kde císař Napoleon I. nastoloval monarchistický režim, zatímco Beethoven, stále okouzlen revolučními idejemi, zůstal definitivně ve Vídni. O jejich dalších vazbách se doklady nedochovaly. Minimálně ve svém mládí však byli oba velmi revoluční a novátorští ve svém myšlení a tvorbě, za čímž můžeme vidět buď vzájemnou inspiraci či souznění duší.

Úryvky z Rejchovy autobiografie

Zápisky o Antonínu Rejchovi (Brno, Opus musicum, 1970)

O studiu v Bonnu

„Navštěvoval jsem přednášky na této univerzitě a mými přáteli byli žáci, kteří tam činili nejpozoruhodnější pokroky. To vše dohromady ve mně probudilo zvláštní sklon k literatuře a zejména k abstraktním vědám. Nejvíce mě zaujala algebra a filosofie proslulého Kanta, který se tehdy v Německu těšil velké vážnosti. Udělal jsem mnoho pokroků v algebře a to mi později vykonalo velkou službu, neboť právě jí, jak později uvidíme, jsem z velké části vděčil za poznání, které jsem získal o svém umění.“

O Beethovenovi

„Beethoven se narodil v Bonnu. Byl naším dvorním varhaníkem. Prožili jsme spolu čtrnáct let. Jako Orestes a Pylades jsme v mládí nemohli jeden druhého opustit. Po osmiletém odloučení jsme se znovu setkali ve Vídni a řekli si, co děláme nového. Velmi se mu líbila má kantáta Lenore a často říkával: Kdybych byl knížetem Esterházim, dal bych ji provést tak, jak si zasluhuje.“
„Beethoven jednou na dvoře hrál Mozartův koncert a požádal mě, abych mu obracel noty. Každou chvíli praskaly v klavíru nějaké struny a vylétaly do vzduchu a kladívka se do nich zamotávala. Beethoven chtěl stůj co stůj dohrát, a proto mě prosil, abych uvolňoval kladívka, jež se zastavovala, a odstraňoval prasklé struny. Abych tomu všemu zabránil, měl jsem více práce než Beethoven, protože jsem po celou skladbu musel skákat a obíhat kolem klavíru.“