Antonín Rejcha znovunalezený (4/9)
Carl Griese: Pferdemarkt in Hamburg, 1796, litografie, 1900. Staats- und Universitätsbibliothek Hamburg, sign. AH B,7. (CC BY-SA 4.0); Rejchova adresa v roce 1799.
Na podzim roku 1794 ovlivnila francouzská armáda kariéru Antonína Rejchy poprvé (stane se tak znovu v letech 1804, 1806 a 1808). Vzhledem k tomu, že se k Bonnu blížila revoluční vojska, která pak do města vstoupila dne 8. října, přesvědčil nemocný Josef Rejcha svého synovce, aby odjel z města. Antonín se tedy vypravil do Hamburku, kde následně pobýval pět let. Pokračoval zde ve studiu filosofie, matematiky a přírodních věd a rozhodl se, že se bude na úkor své interpretační činnosti věnovat výhradně kompozici a její výuce.
V říjnu 1797 nabídl vídeňskému nakladatelství Artaria seznam stovky skladeb, včetně mnoha děl komorní hudby, tj. oblasti, ve které se bude s oblibou pohybovat, a rovněž své první fugy pro klavír. Nakladatelství Artaria nepublikovalo žádné z jeho děl, nicméně několik Rejchových skladeb, zejména pro flétnu, bylo vydáno v Braunschweigu v roce 1798 v Musikalisches Magazin Auf der Höhe.
Zatímco použitý notový papír usnadňuje identifikaci rukopisů pocházejících z Rejchova hamburského období, je obtížnější s jistotou posoudit, jaké množství skladeb uvedených v dopise pro nakladatelství Artaria se skutečně dochovalo. Z průzkumu pramenů totiž vyplývá, že díla zkomponovaná v Hamburku byla poté přepracována v Paříži nebo ve Vídni, jako např. Smyčcový kvartet F dur nebo Hudba k oslavě památky velkých mužů, kteří se vyznamenali ve službách francouzského národa, kterou skladatel napsal v přípravě na svůj příchod do Paříže. Některá díla publikovaná v prvních dvou desetiletích 19. století byla rovněž nepochybně napsána mnohem dříve.
Antonín Rejcha: Symfonie Es dur, op. 41 (Paříž, 1799). (Musica Florea, dir. Marek Štryncl, 2006, na dobové nástroje a jejich kopie)
Antonín Rejcha: Symfonie Es dur, op. 41 (Paříž, 1799). (Česká komorní filharmonie, dir. Vojtěch Spurný, 2002)
Mezi jinými kusy Practische Beispiele (Praktické příklady) pro klavír dobře ilustrují originalitu a vynalézavost, kterou mladý Rejcha projevoval ve všech oblastech svého oboru – s ohledem na hudební formu se jedná o skladby blížící se improvizaci nebo o neortodoxní fugy, po rytmické stránce používají složené nebo běžně nepoužívané takty, na poli harmonie obsahují odvážné modulace či neobvyklé spojování akordů, v rámci technického provedení je použito neobvyklé ladění klavíru nebo notový zápis na čtyřech osnovách pro některé skladby. Pojednání Philosophisch-practische Anmerkungen, které doprovází Practische Beispiele, zahajuje celou řadu skladatelových teoretických spisů.
Antonín Rejcha: Musique pour célébrer la mémoire des grands hommes, qui se sont illustrés au service de la Nation françoise. Autografní partitura (ca 1798), titulní strana, dvojstrany předmluvy a začátek partitury. Bibliothèque nationale de France, département de la Musique, sign. MS-2495. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)
Antonín Rejcha: Practische Beispiele, ein Beitrag zur Geistes Cultur des Tonsetzers und desjenigen, der sich durch den Vortrag auf dem Piano-Forte auszeichnen will, als auch zur Erweiterung beider Künste, begleitet mit philosophisch-practischen Anmerkungen. Autografní rukopis (ca 1798), č. 5 a č. 16 začátek.
Bibliothèque nationale de France, département de la Musique, sign. MS-2496. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)
Antonín Rejcha: Practische Beispiele, Nr. 20 (Hamburk, 1794–1797). (Gili Loftus, kladívkový klavír z roku ca 1820, 2020)
Rozšiřte si obzory
REJCHA, Antonín.
Sinfonia op. 41 Mib maggiore: inter 1799–1802. 2. vyd.
Praha: Supraphon, 1989. Musica Antiqua Bohemica.
REJCHA, Antonín. 36 fugues pour le piano-forté: 36 fug pro klavír = 36 fugues for piano = 36 Fugen für Klavier (V. J. Sýkora, ed.). 2. vyd., (v nakl. Bärenreiter Praha vyd. 1.). Praha: Bärenreiter Praha, 2012. ISBN 979-0-2601-0559-1